Pondělí, 5 prosince, 2022
aktualne

Nepodceňujte sílu spánku. Délka odpočinku je přímo úměrná vašemu věku

Vědci, jakož i doktoři, se shodují na tom, že neexistuje žádný jednotný čas, který by určil, kolik hodin spánku je potřebných. Každé lidské tělo...
PR článek

Mohlo by Vás zajímat

Byla to láska jako z pohádky. Až do momentu, dokud jsme spolu nezačali bydlet

Někdy se zdá partnerský vztah až příliš ideální na to, aby byl pravdou. Občas nám tento vnitřní pocit řadí správně a ví, že něco není v pořádku …

S Markem to byla osudová láska hned na první pohled. Už od momentu, kdy jsem ho poprvé uviděla, jsem si řekla, že by stál za hřích – a pravděpodobně jsem v něm tento pocit vyvolala i já, protože mě téměř okamžitě pozval na rande. Všechno vypadalo super. Kromě toho, že jsme se navzájem přitahovaly, zjistili jsme, že se shodujeme ve všech podstatných tématech a já jsem z každého našeho setkání odcházela s motýlky v bříšku.

Přibližně po roce vztahu mě však propadl špatný pocit. Měla jsem pocit, že stojíme na jednom místě a že mě Marek dříve, než dlouhodobou přítelkyni, vnímá jen jako jakousi kratochvíli. Nečekala jsem od něj žádný zásadní krok, no prostě jsem měla pocit, že spolu trávíme příliš málo času. U sebe jsme totiž přespávali sporadicky na střídačku, ale netrvalo to víc než pár hodin. Měla jsem pocit, že se bojí závazků – a ani ne tak nich, jako mě samotné.

Dovolená jako náplast
Po několika týdnech trápení jsem se Markovi svěřila. Odpověděl mi, že na zásnuby ještě zdaleka není připraven, ale nechce mě ztratit nakolik mě miluje. „Vím, že to bude možná slabá náplast, ale můžeme jít na společnou dovolenou. Jen ty, já, moře, klid, “ navrhl mi a já jsem nadšeně souhlasila. Nevěděla jsem, jestli to vyřeší můj problém, ale zdálo se to jako dobrá cesta.

Dovolená proběhla úplně v pořádku a dokonce nad moje očekávání. Myslel si to i Marek, protože mě jednoho dne úplně šokoval. „Měli bychom spolu bydlet, “ navrhl mi jen tak při sledování telky a já oněměla. Usmála jsem se a souhlasně kývla hlavou, tehdy ještě netušíc, že ​​jednoduchým gestem pošlu náš vztah do záhuby.

Teror v přímém přenosu
Marek se rozhodl odejít z pronájmu a přestěhoval se ke mně. Menší, ale útulný dvoupokojový byt jsem zařídila tak, aby se cítil co nejpříjemnější, ale zdálo se, že mu to je jedno. Nedělala jsem si z toho těžkou hlavu a soustředila se na to, že jsme konečně častěji spolu. Už po prvních týdnech začala blikat červená kontrolka. Marek totiž v domácnosti nezdvihl ani prst. „Kdy přijdeš domů? “ Volal mi jednoho dne do práce. „To nemyslíš vážně! Má k nám přijít Peter a třeba umýt podlahu, “ vykřičel se na mě a já jsem nerozuměla. Proč to nemůže udělat on? „Když si už tak chtěla se mnou bydlet, tak se máš i jako žena chovat a starat se o to, aby vypadala domácnost podle mých představ, “ plácl s mobilem a já se rozplakala. Nepoznávala jsem ho.

Takových výstupů následovalo ještě několik – a to vše v průběhu jednoho měsíce. Nevydržela jsem to a rozešla se s ním. Ačkoliv byl Marek zpočátku fajn, ukázalo se, že je to typický maminčin mazlíček, který byl naučen na neustále obskakování a to, že musí být stále po něm. Nechť i je … no při jiné ženě.

Latest Posts

PR článek

Nejnovější články