Psychika je křehká věc. Zdravá duše je základním předpokladem k dobrému žití, ale někdy stačí málo, aby se duševní rozpoložení dostalo do nerovnováhy. Člověk se zmítá v rozporuplných pocitech, které provází nejistota, pláč, strach a posléze i úzkost. Jednorázovému vykolejení ze standardu se říká blbá nálada, pokud se ale stavy duševní nepohody opakují, jde o varovné signály, že je něco špatně.
Neutěšené stavy, které člověku způsobují emoční diskomfort a nejsou dlouhodobě řešeny, mohou vyústit v depresi nebo obsedantně kompulsivní poruchu, což je již považováno za psychiatrickou diagnózu. Z doposud zdravého člověka se tak záhy stává pacient, který musí užívat psychofarmaka. Děsíte se, že to může potkat i vás? Ano, skutečně je to možné. Stačí jeden nepříjemný zážitek a pocuchané nervy jsou na pochodu. Jediným řešením, jak tomu předejít, je vsadit na prevenci.
Úzkost je prevít
Prvním varovným znakem, který vám dá jasně najevo, že není vše v pořádku, je úzkost. Říká se, že úzkost je v podstatě strach bez předmětu. Člověk se bojí, cítí se svázaný, nervózní, má i fyzické projevy, jako je například třepání rukou, nebo stažený žaludek. Strach naprosto ovládá naši mysl, a tak se dříve nebo později začneme obávat, že selžeme i v naprosto běžných společenských situacích. Patologická úzkost ze selhání jedince natolik paralyzuje, že jí začne přizpůsobovat naprosto vše. Mozek se přizpůsobí tomu, aby nalézal konkrétní příležitosti svého selhání. Sebedestrukce je zahájena.
Záchvat úzkosti se od běžného strachu liší. Úzkost přichází náhle a často i překvapivě, například v noci. Naše obavy ale nemají konkrétní důvod. Proto někdy ve stavu úzkosti dosazujeme svým obavám předměty. Bojíme se o blízké, bojíme se o vlastní zdraví, bojíme se neznámé síly, která nás potrestá, bojíme se našich domnělých provinění. V konečné fázi se ale bojíme vlastní úzkosti, že přijde znovu, že se bude opakovat.
Jak předejít sebedestrukci?
Úzkost je nepříjemná po psychické a emoční stránce, ale projevuje se i fyzicky. Většinou jde o bušení srdce, mravenčení či brnění v končetinách, sevřené hrdlo, pocity dušení, pocení a mnoho dalších příznaků. Nejsilnější záchvat úzkosti se nazývá panická ataka. Jde o traumatizující zážitek, kdy je postižený člověk při panickém záchvatu obvykle vystaven reálným obavám o svůj život a volá 155.
Máte-li podobné problémy? Nepodceňujte je. Objednejte se k nezávazné konzultaci na AdiCare, na telefonu +420 739 375 763 a svěřte se do rukou těch nejlepších odborníků.
